Ve Faraónově písaři se Alexej Pludek hluboce a s dokonalou znalostí bohatých pramenů ponořil do tisícileté minulosti starověkého Egypta způsobem, který nemá v české literatuře v tomto rozsahu a pojetí obdoby. Látka jeho románu je značně odlehlá místně i časově, ne však svými společenskými zápasy a osobitou kulturou, která tak silně ovlivnila i počátky evropské civilizace. Období, jež si autor pro svůj historický román zvolil, je v dějinách Egypta mimořádně významné. Jde o pokus dnes už známého faraóna Achnatona o náboženskou a sociální reformu strnulé společenské struktury, překážející dalšímu rozvoji Egypta. Tento odvážný pokus měl značný ohlas v duchovní oblasti říše, v umění, v architektuře a také v ideologii, bohužel však nemohl být ani s největším vynaložením sil proveden do konce. Hrdinou románu je historická osobnost "písaře" Aniho, diplomata, vzdělance a pravděpodobně i autora známého Naučení pro život, vzniklého na konci 18. dynastie na přelomu 15. a 14. století př. n. l. Písař Ani je stoupencem faraónovy reformy, ale zároveň si je vědom její nebezpečnosti, protože Egypt je v té době vyčerpán předchozími výboji v Asii i promyšleným a nepřekonatelným odporem kněžské hirearchie, která sloužila starým svrženým bohům. Ani důsledně podporuje svého vládce, je politikem, který myslí na prospěch celku. Jeho osobní zkušenosti i nezdařený pokus velkého reformátora jsou hlavním zdrojem jeho zmoudření a vyrovnaného názoru na vztah člověka a společnosti.